Am Dm E7 Am
1. V hospůdce U Bonaparta na Malé Straně
C G7 E7
sedí pražští bohémové, točí to takzvaně.
Am Dm E7 Am
Až na sochaře bez mozolů všichni mají dlaně,
C G7 E7
lezou na stůl, zpívají si, podívejme na ně!
Dm A7 Dm G7
R: Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
C Am G C
marná, marná, marná je snaha
F Fm C A7
najít, najít zlatější město,
Dm G7 Dm G7 C
kdo dál hledá, divný Čech jest to.
Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
Čechům, Čechům, Čechům je drahá.
Kdo ji, kdo ji z Petřína vidí,
štěstím pláče, aniž se stydí.
2. Unavený vrchní praví: "Chlapci, to už stačí",
v hospůdce U Bonaparta z dveří ven je tlačí.
Ale pražští bohémové zpívat ještě chtějí,
sestupují Nerudovkou, potichu si pějí.
R: Zlatá, zlatá, zlatá je Praha...
R: Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
marná, marná, marná je snaha
najít, najít zlatější město,
kdo dál hledá, divný Čech jest to.
Zp1 poslední refrén:
R: Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
marná, marná, marná je snaha
najít, najít zlatější město,
kdo dál hledá, divný Čech jest to.
Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
k hvězdám, k hvězdám, k hvězdám až sahá
sláva jejích věží a dómů,
kteréž chloubou Čechů i Rómů.