Am         Dm        E7      Am
1. V hospůdce U Bonaparta na Malé Straně
   C            G7        E7
   sedí pražští bohémové, točí to takzvaně.
      Am         Dm         E7           Am
   Až na sochaře bez mozolů všichni mají dlaně,
   C              G7          E7
   lezou na stůl, zpívají si, podívejme na ně!

   Dm     A7     Dm       G7
R: Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
   C      Am     G        C
   marná, marná, marná je snaha
   F      Fm    C        A7
   najít, najít zlatější město,
   Dm      G7     Dm         G7   C
   kdo dál hledá, divný Čech jest to.

   Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
   Čechům, Čechům, Čechům je drahá.
   Kdo ji, kdo ji z Petřína vidí,
   štěstím pláče, aniž se stydí.

2. Unavený vrchní praví: "Chlapci, to už stačí",
   v hospůdce U Bonaparta z dveří ven je tlačí.
   Ale pražští bohémové zpívat ještě chtějí,
   sestupují Nerudovkou, potichu si pějí.

R: Zlatá, zlatá, zlatá je Praha...

R: Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
   marná, marná, marná je snaha
   najít, najít zlatější město,
   kdo dál hledá, divný Čech jest to.


   Zp1 poslední refrén:

R: Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
   marná, marná, marná je snaha
   najít, najít zlatější město,
   kdo dál hledá, divný Čech jest to.
   Zlatá, zlatá, zlatá je Praha,
   k hvězdám, k hvězdám, k hvězdám až sahá
   sláva jejích věží a dómů,
   kteréž chloubou Čechů i Rómů.